Jímáním rozumíme odběr vody z vodního zdroje (podzemní a povrchový) prostřednictvím jímacího objektu.

Jímání podzemních i povrchových vod musí zabezpečovat hygienicky nezávadný, technicky účelný, bezpečný a hospodárný odběr.

Jímací objekt je technické zařízení sloužící k odběru povrchové a podzemní vody do vodovodního systému.

Veškeré jímací objekty, řadíme dle vodního zákona č. 254/2001 Sb. k vodním dílům. Je to objekt se zabudovaným jímacím zařízením, viz ČSN 75 0101

 

Využití povrchových vod k definovaným účelům je většinou limitováno její jakostí.

Povrchové vody obsahují málo oxidu uhličitého, mají nižší mineralizaci a vyšší proměnlivost teploty. Obsahují více kyslíku a větší koncentraci organických látek a větší počet mikroorganismů. Chemické složky jsou většinou v oxidované formě.

Jakost a třídy povrchových vod

Hodnocení jakosti povrchových vod je obecně prováděno pomocí charakteristik fyzikálních, chemických a biologických vlastností vody. (viz.tabulka v příloze) dle ČSN 75 7221 Kvalita vod - Klasifikace kvality povrchových vod (viz dokument ke stažení).

Podle klasifikace se povrchové vody zařazují do 5 tříd:

  I. třída velmi čistá voda,

  II. třída čistá voda,

  III. třída znečištěná voda,

  IV. třída silně znečištěná voda,

  V. třída velmi silně znečištěná voda.

Možnost dalšího využití povrchové vody:

• I. třída -je využitelná především pro vodárenské účely, požární účely, dále jako voda vhodná pro koupaliště a chov lososovitých ryb.
• II. třída -je taktéž využitelná pro vodárenské a požární účely, ale s vyššími nároky ve vodárenství na její úpravu, dále pro chov ryb a sportovní účely.
• III. třída -pro vodárenské účely využitelná jen v krajním případě, tam kde není jiný vhodný zdroj vody s nutností vícestupňové technologie úpravy na vodu pitnou. Pro požární účely jen omezeně, v naléhavých případech, hrozí vždy následná sekundární kontaminace životního prostředí.
• IV. třída -voda vhodná jen pro velmi omezené účely s vysokými vedlejšími riziky na ekologii. Pro požární účely by měla být používána jen v kritických případech.
• V. třída -zcela nevhodná voda k jakémukoliv dalšímu využití, včetně použití pro požární účely. Vždy vzniká rozsáhlá kontaminace půdního prostředí a zpravidla je následně nutná, dle složení kontaminované povrchové vody, i dekontaminace půdy.

Požadavky na jakost surové vody

Pro výběr vodního zdroje je nutné se zaměřit na takový vodní zdroj, který se svým fyzikálním, chemickým, mikrobiologickým a biologickým složením a vlastnostmi blíží požadavkům na pitnou vodu. Rozhodující je volba jednotlivých stupňů technologie úpravy. Při tom se řídí vyhláškou č. 428/2001 Sb (kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, 448/2017 Sb.). Ta rozděluje surovou vodu do 3 kategorií A1, A2 a A3 dle ukazatelu jakosti. Příloha č. 13 je ke stažení v příloze.

Z výše uvedeného základního přehledu vyplývá, že surová povrchová voda určená úpravě na vodu pitnou musí být maximálně čistá. Čistota surové vody určuje i způsob její následné úpravy.

Stratifikace

Jedná se o vytváření vrstev. Toto vrstvení může být jak teplotní tak týkajicí se chemického složení.

Chemické složení vod se mění ve směru vertikálním i ve směru horizontálním a to v  závislosti na průtoku vody v nádrži. Mění se během ročních období  i v průběhu dne.

Teplotní stratifikace v nádržích je daná rozdílnými teplotami v různých hloubkách. Projevuje se u přehradních nádrží, které bývají poměrně hluboké. Nižší teplota vody omezuje rozvoj organismů a má vliv na kvalitu vody.

U nádrží jsou rozlišovány 3 vrstvy vody:

Epilimnion – povrchová vrstva – proniká do ní světlo, nejvíce nasyceny kyslíkem, v létě se zde soustřeďuje nejvíce organismů (fytoplankton, řasy).

Metalimnion - dochází k úbytku fytoplanktonu a kyslíku, u mělkých nádrží tato vrstva sahá do blízkosti dna.

Hypolimnion – vrstva u dna nádrže – minimální biologické oživení, malý obsah kyslíku, zde jsou pouze anaerobní bakterie, které rozkládají organické sedimenty.

Pro výběr hloubky odběru vody z nádrže je rozhodující - teplota, zákal, CHSK, mikrobiologické ukazatele (enterokoky, escherichia coli).

 

Jímání povrchové vody

U povrchové vody se více používá pojem odběr povrchové vody než jímání.

Jímací objekty povrchové vody rozlišujeme:

1. Pro stojaté vody - jímadla v nádržích
2. Pro tekoucí vody - jímadla v tekoucích vodách

Objekty k jímání povrchové vody v nádržích

Ve stojatých vodách se pro jímání vody používají jímadla:

• Věžové jímací objekty
• Jímadla nade dnem
• Plovoucí jímací objekt

Věžové jímací objekty

Slouží k jímání povrchové vody z nádrží. Mohou stát buď jako samostatná odběrná věž spojena komunikačně s hrází nebo břehem. Nebo jako tělěso stavebně začleněné do tělesa hráze. Samostatné odběrné věže se zpravidla se navrhují u sypaných zemních a kamenitých hrází, hrázové objekty u betonových přehrad. Ve věžových jímacích objektech bývají alespoň 3 odběrné otvory v různých hloubkách, které odebírají vodu v každém období z nejpříznivější zóny.

Vtokové otvory musí být samostatně uzavíratelné z návodní i vnitřní strany. Odběrné otvory jsou chráněny před vnikem plovoucích látek česly (vhodná jsou pohyblivá ovladána z plošiny nad věžovým objektem).

Samostatné odběrné věže bývají kruhového půdorysu a bývají vyvedeny nad maximální hladinu vody. Nad věží se zřizuje prostor pro umístění zvedacích mechanismu.

Jímadlem nade dnem

Ten je ale možný pouze u nádrží s čistou vodou, kde se na dně nádrže nehromadí sedimenty a nedochází k rozkladu organických látek. Tyto podmínky jsou splněny pouze ojedinělé u přehradních nádrží, častěji jsou u jezer. Jímací objekt se umísťuje min. 1m nad dno a do dostatečné vzdálenosti od místa znečištění. Nevýhoda jímacích objektů je jejich nepřístupnost.

Plovoucí odběr

Jejich přednost – umožňují odběr z určité hloubky pod hladinou bez ohledu na kolísání hladiny. Plovoucí sací koš je určený k odběru vody přímo z vodní hladiny, na které plave. Jeho použití je téměř všestranné od hašení požárů přes odvodňování či vysoušení mokřin nebo odčerpávání hladiny při ekologických havárií.

Objekty k jímání povrchové vody v tekoucích vodách

Vodní toky jsou častými zdroji vody pro zásobování obyvatelstva a průmyslu. Odběr vody musí být vodoprávně zajištěn tak, aby byly zachovány nároky všech ostatních uživatelů vody a zabezpečen jistý minimální průtok v řečišti.

Kvalita vody se může měnit po délce i šířce toku, dále také v závislosti na hloubce. Obsah rozpuštěných látek se pohybuje v rozmezí desítek až stovek miligramů na litr (vyšší hodnoty než 500 mg/l jsou ojedinělé). Kolísá i obsah rozpuštěného kyslíku, a to díky organickým látkám, které znečišťují vodu. U čistších, neznečištěných povrchových vod se hodnota pH uvádí od 6,0 –8,3.

Odpadní vody, splašky či zemědělské půdy ovlivňují obsah rozpuštěných forem dusíku ve vodě, které nejsou vyšší než 1 mg/l. Příčina vzniku organických látek je jednak přirozená (huminové látky) tak i antropogenní (splaškové a průmyslové odpadní vody).

Pro volbu vhodného zdroje povrchové vody v tekoucích vodách je rozhodující kvalita vody, režim vodního zdroje, výběr místa odběru, typ jímadla a ochrana jímadla před zanášením plaveninami a splaveninami, před zamrzáním a vodní tříští.

V tekoucích vodách se pro jímání používají:

• Jímadla břehová
• Jímadla v řečišti
• Jímadla ve dně koryta

Jímadla břehová

Jsou pro odběr vody z tekoucích vod často používaná v ČR, technicky jednodušší řešení, umožňuje snadné provádění údržby. Budují se v tocích se stabilními břehy, které výškově umožňují výstavbu objektu se zaručením odběru i při minimální hladině vody v toku. Vyhovují tomu zejména střední a dolní tratě toků v místech s minimálním hromaděním splavenin.

Dno v toku nad dnem řečiště musí být umístěno tak vysoko, aby při odběru nedocházelo k víření kalů a znečišťování vody. Uzaviratelné odběrné potrubí musí být umístěno ve výšce pod minimální hladinu, tak aby ze všech vodních stavů v řece bylo možné odebírat požadované množství vody. 

Jímadla v řečišti

Jímání vody na dnem řečiště je vhodné u širších vodních toků s nestabilními břehy s nedostatečnou hloubkou vody u břehu v důsledku značného kolisání hladiny. Jeho umístění je situováno v proudnici mimo místa zvýšeného ukladání nánosů a mimo místa znečištění odpadnimi látkami. Kontrukčně musí být tento objekt chráněn před účinky ledu, větších vznášených a plovoucích předmětů a také před působením proudu vody.

Jímadla ve dně koryta

Navrhují se pouze výjimečně a jsou vhodná pro toky bystřinného charakteru. Nelze je osazovat v místě se sníženou rychlostí vody, kde může docházet k usazování suspendovaných látek. Jímací objekt nesmí zmenšovat průtočný profil toku a nesmí i jinak ovlivňovat další – zejména hydraulické - charakteristiky, např. vzdutí vody apod. Je potřeba je pravidelně čistit. Tento způsob jímání vody lze řešit u větších toků jako např. příčné jímací žlaby nebo jako jímací dreny, u potoků bodovým odběrem.

Jímání podzemní vody

Pro využívání podzemních vod ověřených hydrogeologickým průzkumem je třeba vybudovat – jímací objekty. Podzemní jímání je složitější, jednodušší je naopak úprava vody. Naopak je tomu u povrchového jímání.

Podzemní vody mají vyšší obsah rozpuštěných látek, oxidu uhličitého, iontů železa a manganu. Vody z velkých hloubek se vyznačují vysokou mineralizací, teplota podzemních vod bývá stálá, obsahují jen nepatrné množství organismů.

Technická norma ČSN 75 5115 Jímání podzemní vody

Závazná pro navrhování, výstavbu a provoz nových nebo zrekonstruovaných studní a jiných jímacích objektů prosté podzemní vody (podle §17 odst. 3 vyhlášky č. 590/2002 Sb. o technických požadavcích pro vodní díla). Zabývá se navrhováním, umístěním a zřizováním veškerých jímacích zařízení -od studní vrtaných i klasických přes studny s radiálními sběrači až po jímací zářezy a pramenní jímky a uzavírá ji doplňující ustanovení pro výstavbu a provoz jímacích objektů sloužících pro veřejný vodovod. Platí od června 2010.

Pramenní jímka – je podzemní pramenní objekt, sloužící pro jímání soustředěných pramenních vývěrů, kontrolu jakosti, měření množství vody, zachovávání splavenin, aj.
Sběrná jímka – je podzemní stavební objekt, sloužící pro kontrolu kvality jímání podzemní vody, měření množství vody, zachycování splavenin ze zářezů, štol a jímek.

Objekty k jímání podzemních vod

• plošné - pramenné jímky
• horizontální-zářezy, štoly, galerie, vodorovné vrty
• vertikální - trubkové, trubní (vrtané) a šachtové studny

Plošné jímací objekty

Plošné jímací objekty slouží především pro zachycování pramenů a plošných vývěrů vody ze skalních hornin. Budují se již v ojedinělých případech, přednostně je snaha jímat kvalitní podzemní voda z větších hloubek vrty. Při povrchovém jímání jsou vody více ohrožené znečištěním a v období s nízkou úrovní hladinou podzemní vody není možné využívat statické zásoby.

Horizontální jímací objekty

Využívají se v případech, kdy zachycení vody vertikálními objekty by bylo nedostatečné nebo nevýhodné. Navrhují se v případě malé mocnosti zvodnělé vrstvy cca 1 m, a pokud je nepropustné podloží umístěno těsně pod terénem např. v hloubce do 5 m.

Patří sem:

• Jímací zářezy
• Štoly a galerie
• Vodorovné / Horizontální vrty

Zářezy – se uplatňují především u slabě propustných mělkých zvodněných vrstev. Velkou nevýhodou je nespolehlivost v obdobích sucha.

Jímací zářez – je horizontální jímací objekty nebo zařízení, používající se pro jímání podzemní vody mělkého oběhu (do 5 mm pod terénem při nepropustném podloží)

Obrázek - Horizontální jímací zářez (podélný řez): 1. Sběrné potrubí (obvykle ø 100-300 mm), sklon potrubí by měl odpovídat průtoku jímané vody, min. rychlost průtoku je doporučována 0,5 m/s, 2. Stěrkový obsyp (velikost zrna 32-64 mm), 5. Betonová deska (tl. 10-15 cm), 6. Jílové těsnění (min. tl. 20 cm), 7. Drenážní trubka (ø 60-80 mm), 8. Štěrkový obsyp (velikost zrna 16-32 mm), krytý vhodnou geotextilií, 9. Zához výkopkem 10. Vegetační krytí, 11. Betonový blok, 12. Příčná vzdouvací zídka (výška ½ vrstvy štěrkového obsypu sběrného potrubí)

Obrázek - Horizontální jímací zářez (příčny řez): 1. Sběrné potrubí (obvykle ø 100-300mm), 2. Štěrkový obsyp (velikost zrna 32-64 mm), 3. Rovnanina z kamene, 4. Vyrovnávací beton, 5. Betonová deska (tl. 10-15 cm), 6. Jílové těsnění (min. tl. 20 cm), 7. Drenážní trubka (ø 60-80 mm), 8. Štěrkový obsyp (velikost zrna 16-32 mm), krytý vhodnou geotextilií, 9. Zához výkopkem, 10. Vegetační krytí.

 

Jímací štola – je ražený (hornickým způsobem) horizontální průchodný objekt pro jímání většího množství vody (především puklinové podzemní vody).

Štola

Horizontální vrty

Se stále více využívají k jímání podzemní vody. Nejčastěji to jsou studny s horizontálními jímači. Studna má v tomto případě funkci jímky, z níž se po dokončení hloubí ve zvodněné vrstvě paprsčitě vodorovné vrty. Délka těchto sběračů činí až několik desítek metrů, zvětšují tak dosah jímacího objektu a umožňují větší odběr z kolektorů menší mocnosti.

Nevýhodou je technologická a finanční náročnost drénů. Výhodou těchto jímacích objektů je pak jejich nízká zranitelnost a nízké provozní náklady pro vodárenské společnosti.

 

Vertikální jímací objekty

Jedná se o nejrozšířenější typ jímacích objektů - hydrogeologické vrty. Mohou být hloubeny několika způsoby podle toho, jakými horninami procházejí, jakým průměrem a do jaké hloubky jsou hloubeny. Vertikální jímání podzemních vod se navrhuje v případě, že zvodněná vrstva má dostatečnou mocnost.

Studna představuje vertikální jímadlo podzmení vody.

Dělení podle použití:

• veřejné (veřejně přístupné pro zásobování obyvatelstva)
• neveřejné (respektive domácí studny)
• požární

Dělení podle vztahu k nepropustnému podloží:

• úplné (prochází celou zvodnělou vrstvou a sahá až nepropustnému podloží
• neúplná (zasahuje pouze do horní části zvodně)

Dělení podle hladiny:

• svolnou hladinou
• s napjatou hladinou (studna má napjatou hladinu v případě, že po porušení nepropustné vrstvy vystoupá hladina výše, než byla naražená při hloubení)

 

1. Vrtané trubní studny

Trubní studny umožňují jímání vody z větších hloubek (do 100 m) a hloubí se nejčastěji hlubinným vrtáním. S využitím dnes běžně dostupných mechanizačních prostředků je lze realizovat téměř ve všech geologických útvarech. Při vrtání se zapouští do země kolona plnostěnných ocelových trubek zvaných pažnice. Po vyhloubení se do pažnice vsune zárubnice, která je menšího profilu, provede se obsyp (štěrk 2 –4 mm) mezi pažnicí a zárubnicí a pažnice se následně vytáhne.

Vrtný průměr – musí být zvolen s ohledem na:

• účel budoucího využití studny (domovní, vodárenská, požární, aj.)
• dělení na moloprofilové (do 200 mm), středněprofilové (200-500 mm), velkoprofilové (nad 500 mm)
• hloubku studny
• největší vnější průměr zárubnice
• tloušťku filtru a těsnění
• počet zastižených útvarů podzemní vody
• předpokládané množství jímané podzemní vody 

Vrtanou studnu je třeba nad hladinou podzemní vody do hloubky nejméně 3,0 m pod povrch terénu bezpečně utěsnit (jíl, beton) proti znečištění z povrchu terénu. Nejmenší přípustná tloušťka těsnění, mezi zárubnicí a stěnou vrtu je 30 mm.

Výstroj vrtu

• Záhlaví vrtu s uzávěrem vrtu (poklop / kryt) -musí být zajištěn proti posunutí a zamezit vniku nečistot, nejvhodnější je betonová krycí deska, uzamykatelný, kontrolní odběry vzorků, větrání, čištění, měření hladiny atd.
• Plné pažnice v neaktivní části vrtu (nezvodněné horniny).
• Zárubnice (ocelová nebo z PVC, perforovaná v místě výskytu zvodnělé vrstvy).
• Kalník.
• Čerpadlo – k čerpání vody musí být použita čerpadla z vhodného materiálu, odpovídajícího hygienickým požadavkům.

Zárubnice a obsyp v aktivní části vrtu (zvodněné horniny)

Obsyp

• je to prostor mezi zárubnicí a stěnou vrtu
• nesmí mít zrna menší, než jsou otvory v zárubnici
• nesmí ovlivňovat vlastnosti vody a chemické složení
• použitý čistý materiál

Zárubnice

Musí jí mít každá vrtaná studna kromě případu, kdy jsou vhodné geologické podmínky (v pevných nepadavých horninách apod.).

Musí splňovat požadavky:

• zajištění stability objektu po celou dobu jeho životnosti
• odolnost proti inkrustaci a korozi

Skládá se z:

perforovaná (aktivní) část – umístí se ve studni jen tam, kde zastihující vodní útvar má být využíván k jímání vody. Slouží k vlastnímu jímání podzemní vody, s filtrem určuje jímací účinnost studny.

plnostěnná (pasivní) část – tvoří jí kalník, nástavná část, mezilehlá část a pracovní část

Filtry

• můžou být součástí zárubnice nebo samotné.
• obsypové (obsypy štěrkové a pískové) – musí přesahovat děrovanou část zárubnice na obou stranách nejméně o 1m, obsypy tvoří vrstvy obsypového materiálu (štěrk, písek) dané tloušťky a velikosti zrna, které jsou uložené kolem děrované části zárubnice.
• lepené - vznikají pevným spojením zrn tříděného materiálu při zachování vysoké pórovitosti.

  Ukázka filtrů slepeným štěrkem připravených k zapuštění do vrtu

Hloubení vrtaných studní

Dle geologických poměrů, hloubce a způsobu hloubení vrtané studny se používá ke stabilizaci stěn vrtu pažnice nebo přirozený vodní výplach (výplachové médium, které je hygienicky nezávadn).

Po zabudování zárubnice či v průběhu provádění filtru, je nutno studnu odpískovat a odkalit, následně odstranit zbytky výplachu. Hydrodynamická zkouška se provádí z dokončené studny po jejím vyčištění a i v průběhu hloubení study v rozsahu stanoveném projektem.

2. Šachtové studny

Používají se pro jímání většího množství vody, mají relativně velký objem a slouží tedy i k akumulaci vody. Hloubka šachtových studní zpravidla nepřevyšuje 15 m (dále se neúměrně zvyšují náklady). Voda proudí do studny vtokovými otvory na obvodovém plášti, jejich předností je velká styková plocha pláště a zvodněné vrstvy, což umožňuje zmenšovat vtokové rychlosti a zamezit vplavování písku do studny. Stavební materiál - cihla, beton, prefabrikovaný železobeton, kopaná – průměr do 1,5 m (vhodné pro individuální zásobování) a spouštěná - vnitřní průměr 3-6 m.

Dle způsobu provedení se dělí na:

1. Kopané – její plášť je z prefabrikovaných skruží, cihelného, kamenného, betonového zdiva se buduje odspodu v předem vyhloubené šachtě.
2. Spouštěné – její plášť je budovaný postupně, nad terénem se do horninového prostředí spouští za současného těžení materiálu zevnitř studny. Hloubený průměr studny se stanoví dle:
                                                                       ▪ potřebné akumulace
                                                                       ▪ přípustné vtokové rychlosti
                                                                       ▪ rozměrů odběrného zařízení

Vnitřní průměr domovních šachtových studní je nejméně 0,8 m, u ostatních šachtových studní je nejméně 1 m. Při velkých mocnostech zvodněného prostředí útvaru, lze studny spojit šachtu šachtovou s vrtanou – do určité hloubky se studna vyhloubí jako šachtová a z jejího dna jako vrtaná. Hloubka studny musí být navržena tak, aby při nejnižší hladině podzemní vody byl ve studni k dispozici sloupec vody zajišťující funkci čerpání. Při používání pro veřejnost - nutné provést hydrogeologický průzkum s vyhloubením průzkumného vrtu v místě projektované studny, ten musí ověřit:
           ▪ geologický profil, vertikální sled krycí vrstvy a zvodněného kolektoru, zrnitost, hloubku nepropustného podloží, aj.
           ▪ vertikální rozložení útvaru podzemní vody, fyzikální, chemické a mikrobiologické vlastnosti podzemní vody
           ▪ hydrofyzikální vlastnosti horninového prostředí (propustnost, pórovitost, aj.)
           ▪ využitelné množství podzemní vody, které lze získat jímacím zařízením

NAVRHOVÁNÍ JÍMACÍCH ZAŘÍZENÍ

A. Požadavky na hydrogeologický průzkum

Jímací zařízení se navrhuje na základě výsledků hydrogeologického průzkumu prováděného v souladu s platnými právními předpisy (zákon č. 62/1998 Sb. a vyhláška č. 369/2004 Sb.). Výsledky tohoto průzkumu musí poskytovat celkový geologický podklad pro zpracování projektu výstavby jímacího zařízení včetně případné technologie úpravy jímané podzemní vody a návrhu režimu využívání vodního zdroje/útvaru

B. Navrhování způsobu jímání podzemní vody a návrh konstrukce jímacího zařízení

Vychází z účelu navrhovaného jímání podzemní vody. Pro navržení způsobu jímání je rozhodující:

• prostorové rozložení útvaru podzemní vody, který má být využíván
• hydrofyzikální vlastnosti horninového prostředí (propustnost, zrnitost, aj.)
• stav a charakter hladiny podzemní vody (hloubka hladiny a její kolísání, aj.)
• způsob doplňování útvaru podzemní vody
• směr pohybu podzemní vody v zájmovém území
• využitelné množství podzemní vody
• jakost podzemní vody (fyzikální, chemické, aj.)

C. Umístění jímacích zařízení

Musí být situováno v prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti jímáné vody a nemá být umístěno v záplavovém území. Při umístění v blízkosti zdroje znečištění se musí posoudit technický stav zdroje znečištění a dle potřeby odstranit závady.

STAVEBNÍ VYBAVENÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ STUDNÍ PŘI INDIVIDUÁLNÍM ZÁSOBOVÁNÍ VODOU

Studnu je nutno chránit krytem (krycí deskou), musí být zajištěn proti posunutí a zamezit vniku nečistot, nejvhodnější je betonová krycí deska. U veřejných a neveřejných studní mají být krycí desky nedělené s uzamykatelným poklopem pro vstup do studny (opět řešeny tak, aby zabránili vnikání nečistot a dešťové vody).

K čerpání vody musí být použita čerpadla z vhodného materiálu, odpovídajícího hygienickým požadavkům.

Co se týče úpravy okolí studny, do vzdálenosti 10 m, nesmí být plocha kolem studny znečišťována a nejsou na ní dovoleny činnosti zhoršující jakost podzemní vody. Příchod ke studni je doporučen vydláždit. Povrchové vody musí být odváděny mimo studnu a její okolí.

Veřejné studny musí být opatřeny tabulkou o zákazu znečišťování okolí studny a je na ní uvedený správce studny.

Technická kontrola se provádí nejméně 1x/rok, zajišťuje ji provozovatel. Kontrolu jakosti vody provádí oprávněné laboratoře (akreditované). Před uvedením do provozu je potřeba provést dezinfekci studny. Dezinfekci zajišťuje provozovatel dle doporučení akreditované laboratoře.

Nevyužívané studny se musí zabezpečit, aby nedošlo k znečištění podzemní vody. Nelze je používat k účelům, které by jakost podzemní vody ohrozily (př. vsakování odpadních vod). Likvidace studny se provádí pouze se souhlasem vodoprávního úřadu a zasypává se pouze čistým materiálem.

STAVEBNÍ VYBAVENÍ JÍMACÍCH OBJEKTŮ PODZEMNÍ VODY, KTERÉ SLOUŽÍ PRO VEŘEJNÝ VODOVOD

Stavební řešení musí umožňovat snadný přístup ke všem zařízením (potrubí, armatury, montáž, demontáž, kontrolu, údržbu, obsluhu, aj.).

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE PRO VÝSTAVBU A PROVOZ JÍMACÍCH OBJEKTŮ

• materiál a nástroje použité při budování musí být vždy čisté
• dokončená jímací zařízení musí být situačně a výškově zaměřeny
• pro provoz jímacího zařízení musí být vypracován provozní řád
• jímací a pozorovací objekt musí být v terénu viditelně označen a opatřen tabulkou, doporučeno také oplocení
• k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdroje se stanovují ochranná pásma vodního zdroje I. a II. stupně
  a) I. stupeň – souvislé území sloužící k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího zařízení, s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od jímacího zařízení
  b) II. stupeň – stanovuje se vně ochranného pásma I. stupně a slouží k ochraně vodního zdroje ve stanovených územích tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.