Převody vody

Historie převodů vody v ČR

Budování převodů vody má na území České republiky bohatou historii, souviselo vždy s rozvojem klíčových hospodářských činností dané doby. Už od počátku 14. století byl využíván hydroenergetický potenciál vodního proudu v mlýnech a hamrech s uplatněním uměle vytvořených náhonů. Řada významných vodohospodářských staveb také vznikla v souvislosti s rozvojem rybníkářství.

Příkladem jedné z nejstarších vodohospodářských staveb tohoto typu je Mlýnská strouha (Dyjsko-mlýnský náhon) na Dyji z počátku 14. století.
Dále například Opatovický kanál na Labi (přelom 15. a 16. stol.), původně napájející soustavu rybníků Viléma z Pernštejna, Sánský kanál propojující Cidlinu a Mrlinu, Zlatou stoku (poč. 16. stol.) pro napájení třeboňské rybniční soustavy vodou z Lužnice nebo Novou řeku (konec 16. stol.), která plní funkci ochrannou i zásobní a propojuje Lužnici a Nežárku.

Umělé vodní kanály byly budovány pro potřeby těžby kovových rud a související výroby. Příkladem je tzv. Dlouhá stoka z první poloviny 16. století, která sloužila k zajištění dostatečného množství vody pro propírání rud, pohon mechanických zařízení a dopravu dřeva v historické oblasti těžby cínových rud v okolí Krásna a Horního Slavkova. Významným převodem vody z nedávné historie, jehož vznik souvisel s těžbou hnědého uhlí v severních Čechách, je přivaděč Ohře – Bílina. Jedná se o soubor staveb Přivaděče průmyslové vody, Podkrušnohorského přivaděče a čerpací stanice Rašovice, který byl vybudován v letech 1957–1982 a slouží k odvádění povrchových vod z oblasti hnědouhelných dolů a zásobování průmyslu a energetiky Chomutovska a Mostecka.

Příkladem převodu vody v podobě umělého vodního toku, jehož účelem je ochrana před povodněmi, je odlehčovací rameno Moravy v úseku Ostroh – Vnorovy nebo tzv. Malá Bečva, která odvádí povodňové průtoky z Bečvy do Mostěnky. Povodňové průtoky z Úpy jsou převáděny umělým vodním tokem z profilu Zlíč do nádrže Rozkoš.

Od 19. století se začínají převody vody uplatňovat především pro zajištění dostatečných zdrojů pitné vody a jejich přivedení do spotřebiště. 

Převádět je možné i vodu podzemní.

Na základě uvedeného historického kontextu je zřejmé, že budování převodů vody jakožto technického řešení pro zajištění nejrůznějších potřeb lidského konání je od nepaměti na území ČR uplatňováno a má svoji kontinuitu. Vždy se jednalo o projekty, které byly jedinečné, a mnohdy vyžadovaly uplatnění na svou dobu pokročilých znalostí a technologií. Některé objekty jsou v současné době chráněny jako technické památky.

Současnost

V souvislosti se významným hydrologickým suchem v roce 2015 a rovněž v souvislosti s plněním úkolů vzešlých z Usnesení vlády č. 620 z roku 2015 připravují správci povodí projekty nových převodů vody. Převody vody jsou jedním z technických vodohospodářských opatření, které má zásadní potenciál pro řešení dlouhodobých problémů v oblastech, kde dostupné vodní zdroje nejsou dostatečné pro zabezpečení požadavků na vodu s dostatečnou spolehlivostí.

Převody vody představují novou trvalou změnu fyzikálních poměrů a pro jejich realizaci bude nutné uplatnění výjimky dle paragrafu 23a Vodního zákona a bude nutné doložit, že jsou splněny podmínky stanovené v § 23a odstavcích 7 a 8 Vodního zákona.

• První podmínkou je odůvodnění projektu – musí se jednat o nadřazený veřejný zájem, nebo musí být přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů ochrany vod převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj.
• Druhou podmínkou pro udělení výjimky je, že prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.
• Třetí podmínkou je, že musí být navržena zmírňující opatření, která eliminují nepříznivé dopady projektu na chemický a ekologický stav (nebo potenciál) dotčených vodních útvarů. Opatření, na které se vztahuje výjimka z dosahování environmentálních cílů, musí být uvedena a zdůvodněna v plánu povodí.

K žádosti o udělení výjimky žadatel předkládá podklady, kterými prokáže splnění podmínek pro uplatnění výjimky.

Součástí podkladových materiálů musí být posouzení, zda neexistuje lepší řešení, které by vedlo ke stejným přínosům a zároveň představovalo menší vliv na životní prostředí za srovnatelných nákladů.

Podkladové dokumenty dále musí obsahovat návrh zmírňujících opatření, která povedou k eliminaci nepříznivých důsledků nově realizovaného opatření na stav vodních útvarů.

S realizací převodů vody je spojena řada environmentálních rizik. Patří sem např.:

• riziko zhoršení jakosti vody ve zdrojovém vodním toku v úseku pod odběrem pro převod v souvislosti s dlouhodobým snížením vodnosti a snížením ředící kapacity toku
• zhoršení migrační prostupnosti v ochuzeném úseku toku v suchších obdobích a
• zvýšení zranitelnosti zdrojového toku vůči suchu,
• změna chemických a fyzikálně-chemických ukazatelů jakosti v dotovaném toku nebo nádrži, která může nepříznivě ovlivnit stávající oživení,
• riziko rozšíření invazivních druhů do nově propojených oblastí,
• ovlivnění splaveninového režimu dotčených vodních toků
• a další.

Následující doporučení při navrhování nových převodů vody:

1. snížit požadavky na vodu v dotované oblasti, zavést recyklaci odpadních vod, pokusit se zajistit dodávku vody z místních zdrojů, teprve následně uvážit výstavbu převodu jako poslední možnost,
2. provést analýzu nákladů a přínosů pro zdrojovou i dotovanou oblast s uvážením celého spektra sociálních, ekonomických a environmentálních dopadů,
3. vypořádat se s riziky, která jsou s realizací projektu spojena,
4. projednat projekt s lidmi, kteří jsou přímo nebo nepřímo záměrem ovlivněni, ještě předtím, než bude projekt přijat k realizaci, aby bylo možné vyjádřit další potenciální dopady nebo rizika.
   
   

Zmírňující opatření, která mohou snížit dopad převodu vody na stav dotčených vodních útvarů, zahrnují:

• kontrolu zachování minimálního zůstatkového průtoku ve zdrojovém vodním toku,
• revitalizaci nebo renaturaci zdrojového úseku toku, aby byla zajištěna dostatečná morfologická členitost s úkryty pro organismy,
• pokud možno průběžný provoz převodu vody, aby bylo eliminováno významné kolísání hladin v dotčených útvarech,
• navržení odběrného objektu s ohledem na zachování podélné prostupnosti koryta aj.

Jakost převáděné vody by neměla představovat riziko pro organismy žijící v dotovaném vodním útvaru. Je vhodné zajistit odstranění hrubých nečistot, vyrovnání teploty převáděné vody a okysličení.

Uplatnění nových převodů vody v ČR se dá očekávat především v souvislosti s propojováním vodohospodářských soustav pro zvýšení zabezpečenosti dodávky vody pro zásobování obyvatelstva a průmyslu a pravděpodobně rovněž s obnovou a rozvojem zemědělské závlahy.

Převodem vody rozumíme technickou infrastrukturu, která zajišťuje přivedení vody z místa, kde je jí dostatek, do místa, kde se jí nedostává (při hydrologickém suchu), nebo odvedení části povodňového odtoku do toku nebo nádrže, kde neškodí.

Můžou to být:

• umělé vodní toky, kdy se převádí voda v říční síti (označované rovněž jako kanály, stoky, řeky, přivaděče aj.),
• převod může mít rovněž podobu trubního propojení – zpravidla v rámci vodárenských systémů.
  
  

Převod vody může probíhat nejen z toku do toku, ale rovněž s uplatněním nádrže na jedné, na druhé nebo na obou stranách.

Účely převodu vody mezi dvěma povodími mohou být následující:

• zabezpečení potřeby vody pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, průmysl, energetiku, zemědělství, ředění vypouštěných odpadních vod, obecné nakládání s vodami, turismus a jiné hospodářské aktivity,
• ochrana při povodních,
• zajištění ekologické funkce toku v sušším období.
  
  

Převody vody a stávající legislativa

Budování převodů vody je jedním z vodohospodářských opatření, které má potenciál pro řešení dlouhodobých problémů v oblastech, kde dostupné vodní zdroje nejsou dostatečně vydatné nebo dostatečně spolehlivé pro zabezpečení požadavků na vodu.
Jedná se ale zároveň o opatření, které představuje novou změnu fyzikálních poměrů v dotčených útvarech povrchových vod a může ovlivnit chemický a ekologický stav těchto vodních útvarů nebo může zabránit v dosažení dobrého stavu.

Požadavky vyplývající ze zákona č. 254/2001 Sb. o vodách

Přijetím Rámcové směrnice pro vodní politiku v roce 2000 udala Evropská komise nový směr ve vodním hospodářství.
S vědomím, že vodní zdroje jsou zranitelné a omezené, je hlavním cílem směrnice ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů a přispění k trvale udržitelnému, vyrovnanému a umírněnému využívání vody.
Doposud jsme se zaměřovali zpravidla na uspokojování potřeb člověka, a nyní se pozornost přesouvá na ochranu a zlepšování stavu podzemních a povrchových vod a vodních a na vodu vázaných ekosystémů.
U povrchových vod je sledován chemický a ekologický stav daného vodního útvaru, u podzemních vod kvantitativní a chemický stav vodního útvaru

Cíle Rámcové směrnice pro vodní politiku:

• zlepšení stavu vodních zdrojů,
• udržitelné využívání vodních zdrojů,
• snížení účinků povodní a sucha.

Konkrétní cíle v oblasti ochrany životního prostředí:

• dosažení dobrého stavu vodních útvarů a chráněných území do roku 2015 (resp. 2027),
• zamezení zhoršování stavu vodních útvarů,
• omezení vstupu prioritních látek a zamezení vstupu nebezpečných látek.

Vliv převodu na odběry povrchových vod

Převod vody představuje pro zdrojový vodní tok významný odběr, který mění hydrologické podmínky v úseku pod odběrným objektem pro převod. Minimální zůstatkový průtok pod místem převodu musí být stanoven tak, aby byly zohledněny povolené odběry v dotčeném úseku a zároveň aby bylo umožněno obecné nakládání s povrchovými vodami a ekologické funkce vodního toku. Velikost minimálního zůstatkového průtoku stanovuje vodoprávní úřad v povolení k nakládání s vodami.

Vliv převodu na vodní elektrárny
Existence vodních elektráren na toku, ze kterého má být realizován odběr vody pro převod, představuje komplikaci především v podobě střetu zájmů mezi provozovateli stávající a nově plánované infrastruktury. K nepříznivému dopadu převodu vody na životní prostředí by mohlo dojít v případě, kdy se na úseku toku pod odběrem vody pro převod nachází vodní elektrárna s derivačním kanálem, který rovněž odvádí vodu z hlavního koryta toku. I v tomto případě je tedy nutné vzít v úvahu již povolená nakládání s vodami při stanovování minimálního zůstatkového průtoku v profilu pod odběrným objektem pro převod vody.

Vliv převodu na oblasti se specifickými požadavky na jakost vody
Zde patří například - ochranná pásma vodních zdrojů, zranitelné a citlivé oblasti, povrchové vody využívané ke koupání – tzv. koupací vody – a oblasti zajišťující podporu života ryb – tzv. rybné vody.
V případě, kdy je převáděná voda využívána pro úpravu na vodu pitnou, pro koupání osob nebo se jedná o rybné vody, je třeba posoudit, zda jakosti vody v dotovaném vodním útvaru vyhoví požadavkům na jakost stanoveným v tabulkách 1a až 1c v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 401/2015. Vymezení a požadavky na jakost rybných vod podrobněji stanovuje nařízení vlády č. 71/2003 o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod.

 

Připravovaný převod vody může být realizován v rámci dvou vodních toků, vodního toku a nádrže na jedné nebo na druhé straně, nebo mezi dvěma nádržemi.

Propojované prvky mohou být klasifikovány jako útvary povrchových vod tekoucích nebo stojatých anebo se nemusí jednat o vodní útvary. Přesto i v případě, že se plánovaný záměr nebude přímo dotýkat vodního útvaru, dojde k ovlivnění souvisejícího útvaru níže po toku.
Pro posouzení environmentálních dopadů záměru je třeba mít k dispozici výsledky předchozích hodnocení stavu dotčených vodních útvarů, výsledky monitoringu ukazatelů jakosti vody pro hodnocení jednotlivých složek stavu vodních útvarů ze situačního a provozního monitoringu, data o užívání vod (odběry, vypouštění, vzdouvání, využívání hydroenergetického potenciálů atd.), data o hydrologickém režimu a informace o územích, na která se vztahují další požadavky v souvislosti s cíli ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že data o stavu vodních útvarů jsou k dispozici v tzv. referenčních profilech vodních útvarů, doporučujeme provést doplnění alespoň jednoletého účelového měření ukazatelů jednotlivých složek chemického a ekologického stavu v profilech odběru a vypouštění plánovaného převodu vody.

Vodohospodářské aspekty převodu vody v rámci ochrany před následky sucha a nedostatku vody v ČR

Příklady:

Přivaděč Morávka – Žermanice (Lučina) je vodní kanál, přivaděč v okrese Frýdek-Místek v České republice. Převádí vodu mezi dvěma pravými přítoky Ostravice, a sice z povodí Morávky do sousedního povodí Lučiny (přehrada Žermanice). Nádrž je zásobarnou vody pro dodávky vody průmyslovým odběratelům. Mimo to se jedná o povodňový převod vody.

 

Odlehčovací rameno Olešna - jedná se o povodňový převod vody z nádrže Olešná do toku Ostravice. Ve správe s.p. Povodí Odry a nachází se na území města Frýdek Místek.

 

Infiltrace

 

Infiltrace je proces, jenž je součástí přirozeného koloběhu vody v přírodě. Jedná se o vsakování vody do půdy a propustných hornin. Infiltrace je způsob, jakým vznikají podzemní vody anebo je tím můžeme obohatit (navýšit). Intenzita infiltrace je závislá na vlastnostech půdy. Infiltrovaná voda se započítává mezi ztráty na povodí. Je více metod stanovení infiltrace (průběh potenciální intenzity infiltrace v čase charakterizuje vsakovací křivka).

Zřejmě původní a nejstarší motivací pro aplikaci umělé infiltrace je „uskladnit“ dočasné momentální přebytky povrchové vody do podzemní, odkud bude možno podzemní vodu znovu čerpat v období nedostatku srážek, nebo zvýšené spotřeby.

 

Historie umělé infiltrací v České republice

V České republice se umělá infiltrace poprvé začíná využívat na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se začínají využívat indukované a umělé zdroje vodárny v Káraném, jejíž první část byla vybudována v letech 1906–1913 v dolním Pojizeří podle projektu A. Thiema z Lipska. Od roku 1968 využívá káranská vodárna také vodu získanou umělou infiltrací.
Mimo vodárnu v Káraném se však umělá infiltrace v České republice využívá velmi sporadicky. Podle Kněžka (1989) byly v praktickém v provozu mimo Kárané koncem 80. let pouze umělé infiltrace u Nového Bydžova, Luhu u Sušice, Přerov-Lýsky a Hrachovec u Valašského Meziříčí. Spíše jako „divoké“ infiltrace byly provozovány objekty u Rokycan, Frýdku-Místku, Rožnova pod Radhoštěm a v Kněžpoli u Uh. Hradiště.
Zájem o umělou infiltraci se zvětšováním důrazu na výstavbu vodárenských nádrží a zásobování ze zdrojů povrchových postupně slábl. Renesanci zájmu přináší až počátek nového tisíciletí a to v souvislosti s prohlubujícími hydrologickými extrémy, které mají negativní dopad především na zdroje povrchových vod.

 

Kvůli suchu je třeba se vypořádat s problematikou vydatnosti a kvality podzemních vodních zdrojů, sloužících pro zásobování obyvatelstva (pitnou) vodou. Neuváženým napřimováním vodních toků kvůli zemědělské zištnosti (zejména v 70. letech 20 stol.) i kvůli průmyslové a jiné výstavbě dochází v ČR k urychlení odtoku povrchových vod z krajiny a tudíž i k redukci přirozené infiltrace. Infiltrace je součást koloběhu vody v přírodě. Jedná se o vsakování vody do půdy a propustných hornin. Infiltrace je vedle kondenzací vodních par v půdě a kondenzací vodních par magmatu nejdůležitějším způsobem vzniku podzemní vody. Infiltrace se dělí na přirozenou a umělou. Při přirozené infiltraci se vsakuje voda ze srážek, z povrchových vod (břehová infiltrace) nebo z tajícího sněhu. Za umělou infiltraci se pak považuje vsakování vyvolané umělým zaplavením povrchu země. Voda procházející horninovým prostředím je filtrována a zbavována fyzikálních, chemických a biologických znečišťujících látek.

Mezi nejpoužívanější druhy infiltračních zařízení patří - vsakovací nádrže, vsakovací vrty, vsakovací příkopy, vsakovací potrubí (drenáže), povrchový rozstřik a rozprašování. 

Dvě základní podmínky pro zmnožování zásob podzemní vody umělou infiltrací, jsou vhodná kvalita výchozí surové vody a vhodné horninové prostředí.

 
Infiltrace se dělí na:

• Přirozená infiltrace
  Vsakování vody ze srážek, z povrchových vod nebo roztálého sněhu. V případě vsakování vody z řek, rybníků či moří se jedná o infiltraci břehovou (přirozená infiltrace).

 

    Břehová infiltrace

Břehová, neboli přirozená infiltrace je přirozené zasakování vody do břehů v okolí povrchových vodních zdrojů (řeky, potoky, rybníky, nádrže). Rychlost a zvodnění závisí na vlastnostech okolního podloží.

Břehové infiltrace se využívá i při výrobě pitné vody. V místech kde se za poslední tisíce let vytvořily na březích řek štěrkové a pískové usazeniny, se ve vzdálenosti 200–300 metrů budují řady načerpacích studní. Voda je zde podtlakem čerpána a dopravována k dalšímu zpracování. Vodní zdroj i okolí musí být samozřejmě relativně čisté.

Odebírané množství vody je omezeno pouze filtrační kapacitou břehů; průtok v řece bývá řádově několikanásobně větší, než odebíraný objem. Výhodou oproti přímému odběru povrchové vody jsou snížené nároky na úpravu jímané vody.

• Umělá infiltrace 
  Umělá infiltrace je způsob řízeného čištění vody - vsakování vyvoláno umělým zaplavením povrchu země. Používá se při získávání pitné vody (u nás např. Vodárna Káraný, a.s. v Praze) - výroba vody pitné z vody povrchové.

Předpokladem umělé infiltrace jsou dobré pedologické, hydrogeologické a chemické vlastnosti. Voda použitá při umělé infiltraci nesmí být zakalena, má mít co největší obsah kyslíku a neměla by obsahovat těžce odbouratelné látky. Umělá infiltrace se dá použit například při zpracování dešťové vody. Řízená umělá infiltrace jako nástroj proti suchu i povodním.

Princip – do vhodných zemin (přírodní filtr) se přivádí povrchová voda, která v nich setrvává několik týdnů až měsíců a zbavuje se škodlivých látek přirozenou cestou a je postupně zasakovaná do půdního profilu. Odstranit tak zvody můžeme např. organické látky, železo, mangan, ropné látky, amoniaku, těžké kovy, atd. Je potřeba kontrolovat konc. těchto látek ve vodách ať nedojde k zanesení filtračního prostředí. Nejlepší filtrační materiál je písek. 

 

Vodárna Káraný

Káranská vodárna je rozdělena do dvou částí, která odráží způsob výroby pitné vody. Oba tyto způsoby jsou závislé na řece Jizeře.

Prvním - starším - systémem je soubor tzv. břehové infiltrace. Jedná se o využití přirozené infiltrace jizerské vody do štěrkopískových náplavů a její čerpání prostřednictvím mnoha vrtů podél řeky Jizery.

Druhý způsobem je umělé obohacování podzemních zdrojů vody, tzv. umělou infiltrací. Povrchová voda z Jizery se pouze po mechanickém přečištění uměle vsakuje pomocí zasakovacích van do horninového prostředí, tam se jednak zbaví zejména nepřípustných organických látek a na druhou stranu se obohatí o potřebné minerály. Po dané době zdržení v podzemí se tato již podzemní voda čerpá prakticky již v parametrech vody pitné a po hygienizaci jde přímo ke spotřebitelům.

Metody stanovení infiltrace
Průběh potenciální intenzity infiltrace v čase charakterizuje vsakovací křivka. Parametry křivky se zjišťují experimentálně, používá se metoda dvou soustředných válců. Měření infiltrační schopnosti půdy pomocí "Dvouválcového infiltrometru".

• Soustřednými válci o průměru 28 a 54 cm.
  Vnější válec eliminuje roztékání vody v půdě do stran, ve vnitřním válci probíhá měření, jehož principem je sledování úbytku objemu vody v čase. Měření bylo prováděno po dobu stabilizace vsakování vody v povrchové vrstvě půdy. Z naměřených hodnot kumulativní infiltrace byla následně vypočtena rychlost infiltrace vyjádřena v mm.min^-1(l .h^-1.m^-2).

                                         Obrázek – měření infiltrační schopnosti půdy pomocí Dvouválcového infiltrometru

 

V principu lze použité metody infiltrace za tímto cílem rozdělit do následujících dvou základních skupin:

• V prvním případě povrchovou vodu zasakuji na stejném místě, kde ji budu následně využívat.

• V případě druhém k exploataci dochází jinde, než k infiltrace a místa využívání a zasakování do sebe mohou být často velmi vzdálená. V takovém případě sice může docházet k větším únikům a ztrátám, výhodou ale je využití filtrační schopnosti horninového prostředí a zvyšování kvality infiltrované vody. 

Způsobu zasakování povrchové vody do podzemí:

• Bodové - využívající vrty. Infiltrační vrtané studně nebo vrty se používají především v případě, kdy cílová zvodeň je překryta mocnějším izolátorem. Infiltrační vrty jsou také výhodné tam, kde jsou vysoké ceny pozemků. Hlavním technickým problémem využití vrtů, který je v řadě případů až zcela fatálním, je kolmace, mechanické, biologické i chemické zanášení vrtů.
  V případě injektáže vrtem jsou proto obvykle výrazně vyšší požadavky na kvalitu infiltrační vody, než u doplňování podzemních vod prostřednictvím plošné infiltrace.
• Liniové stavby - drenáže, příkopy, případně infiltrační jámy. Tyto stavby jsou používány k infiltraci do mělkých zvodní a dále tam, kde povrchové vrstvy mají nízkou propustnost a proto plošné infiltrační metody nejsou účinné. K usnadnění horizontálního přítoku infiltrační vody do zvodně, by měly mít příkopy nebo šachty minimální plochu dna a maximální plochu na stěnách. Příkopy mohou být vyplněny hrubozrnným pískem nebo jemným štěrkem. Zařízení by měla být v ideálním případě zakryta, aby byla chráněna vůči slunečnímu záření, zvířatům a lidské aktivitě. Infiltrační jámy a příkopy jsou poměrně nákladná zařízení a infiltrují jen omezené objemy vody.

• Plošná - nejefektivnější způsob, použije se v případech zvodně s volnou hladinou, která je blízko povrchu. Intenzita infiltrace v případě celoročního provozu může dosáhnout 30 m/rok pro jílovité hlíny, 100 m/rok pro písčité půdy, 300 m/rok pro středně zrnité písky a 500 m/rok pro hrubozrné písky.
  Problémem jsou ztráty evaporací, která však bývá s ohledem na intenzitu infiltrace v podmínkách mírného klimatického pásma přijatelná. Faktor, který zásadním způsobem rozhoduje o efektivitě provozu je sedimentace a zanášení dna nádrže.

Tento problém se dá eliminovat nebo alespoň zpomalit následujícími způsoby:

• Mechanickým zpracování infiltrační vody primární sedimentací, aby se odstranily suspendované pevné částice. Usazovací účinnost může být zvýšena přidáním flokulačních chemikálií.
• Chlorováním infiltrační vody a čímž se sníží mikrobiální aktivita.
• Mechanickou úpravou půdy orbou ke zvýšení propustnosti.
• Pokrytím dna pánve vrstvou středně zrnitého písku, který působí jako filtr odstraňující nerozpuštěné látky.

 

Shrnutí

Řízená umělá infiltrace je na první pohled jednoduchou a velice efektivní technologií.
V současné době se o řízené umělé infiltraci hovoří jako o účinném nástroji v boji proti suchu i povodním.

 

Řízená umělá infiltrace jako nástroj proti suchu i povodním její perspektivy v ČR