6. Využití srážkových vod

Stále častěji slýcháme, jak málo je vody, že je období sucha a je potřeba šetřit vodou pitnou. Možná Vás už napadlo, že dešťovou vodu byste nemuseli využívat jen k zálivce zahrady, nebo odvádět do kanalizace. Domácnost tak může ušetřit až 50% spotřeby pitné vody a tím zásadně snížit náklady na její provoz. Takové hospodaření s dešťovou vodou není jen ekologické, ale i finančně velmi výhodné řešení.

V současné době je vyhlášen a probíhá příjem žádosti o dotaci z programu Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Dešťovka, kde můžete dosáhnout až na 50 % výše nákladů na pořízení systému pro využívání dešťových vod v domácnosti.

Je známo, že průměrná denní spotřeba pitné vody na jednoho obyvatele činní cca 100 litrů. Přitom z obrázku je patrné, že téměř 50 % z tohoto množství vody nemusí (s ohledem na účel jejího využití) nutně tvořit vodu pitnou. V tomto ohledu představuje srážková voda levný a dostupný zdroj především jako voda provozní.

Využití srážkových vod

Především s rostoucím ekologickým uvědoměním podpořeným dotacemi se i v České republice začíná systematičtěji uvažovat o využití srážkových vod, a to jako běžného prvku v TZB. Srážkové vody, tedy tzv. ,,dešťovku“, lidé v domech využívali odjakživa. Nejčastější bylo asi její využití na zálivku (dešťovka nezasoluje půdy a je také optimální z hlediska potřeby rostlin) dále můžeme dešťovou vodu využívat v domácnosti pro splachování WC, praní prádla, topný okruh, mytí auta, úklid, i k plnění bazénů po dezinfekci, ale i k jiným účelům, pro které je užitková voda dostačující. Dešťová vody je měkká a k řadě činností vhodnější než voda pitná (např. k zalévání, praní atd.). K praní je dešťová voda ostatně velmi vhodná, je totiž měkká a prací prostředek se v ní dobře rozpouští a špína se z prádla lépe uvolňuje. Když ji použijete k zalévání květin v bytě, které jsou zvyklé na vodu z kohoutku, uvidíte, jak budou za pár dní vypadat lépe. Pro praní je do místnosti vhodné přivést jak užitkovou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umožňující připojení pitné i užitkové vody. V případě, že máte obyčejnou pračku, je dobré mít možnost připojit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.

Lidé ji také často používají na sprchování – viz jednoduchá zahradní zařízení, ve kterých se zároveň v létě přirozeně ohřívá voda. Amatérská řešení, jako barel, sud nebo nějaká nádrž, najdeme pod okapem skoro v každém domě.

Obrázek: Amatérské řešení na využití srážkových vod

Na základě dotačních titulů se stále častěji řeší použití dešťové vody i uvnitř domu (praní a splachování WC). Ve výhledu je i použití srážkových vod na osobní hygienu, nebo dokonce např. u ostrovních domů také jaké vody na vaření a pití. Nedostatek vody, snaha ušetřit a stále častěji i zdravotní důvody (kožní problémy, alergie na chlor) nebo prostě jen ovlivnění ekologickými trendy nás nutí přemýšlet nad tím, jak se tohoto fenoménu ujmout profesionálně, a to i z hlediska obhajitelnosti u tradičně opatrných hygieniků.

Technických řešení máme k dispozici celou řadu, je tedy jen věcí ekonomičnosti, jak rychle se tato řešení budou šířit.

Vedle klasických způsobu využití se postupně objevují i další nápady a technická řešení, jako je např. membránová ultrafiltrace i následné využití srážkové vody na přípravu jídel a pití nebo využití srážkové vody na chlazení.

Využití srážkové vody jako vody pitné

Využití srážkové vody jako vody pitné je další možnost, jak se zcela zbavit závislosti na veřejném vodovodu.

Klasické, v současnosti používané řešení spočívá v tom, že se přímo pod příslušné výtokové ventily nainstaluje zařízení, které zabezpečí jakost pitné vody. Doporučuje se zahrnout poddřezovou reverzní osmózu spojenou s UV lampou a mechanickou předfiltrací.

Využití srážkové vody jako chladicí vody

Srážkovou vodu se dá využít jako chladicí vodu při přímém chlazení klimatizací nebo nepřímo, a to na zálivku fasád a plochých střech či jako vodní prostředí pro mokřady umístěné v zástavbě a určené k eliminaci teplotních ostrovů nebo ke zlepšení klimatu. S objekty veřejné zeleně obsahujícími vodní prvky se setkáváme zatím spíše v zahraničí, ale pomalu se dostávají do návrhů i v ČR. Navíc jsou tyto prvky podpořeny dotacemi z fontu životního prostředí. Program ,,Velká dešťovka“ podporuje mimo jiné jak zelené střechy, tak i HDV v obcích.

Vedle problematiky sucha je druhým důvodem zájmu pak povinnost řešit hospodaření se srážkovými vodami v případě novostavby, v souvislosti se změnou stavby nebo účelem užívání stavby. S výhodou lze v tomto případě povinnost a potřebu spojit.

Legislativa

Na základě vodohospodářské politiky v ČR je od roku 2009 stavebníkům (vlastníkům stavebních pozemků) předepsáno (prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 269/2009 Sb.) přednostně zasakování dešťových vod (forma odvádění dešťových vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regulované odvádění do povrchových vod. Poslední variantou je regulované odvádění do kanalizace.

Od roku 2013 se touto problematikou také zabývá norma TNV 75 9011 – Hospodaření se srážkovými vodami. Jsou zde stanoveny regulace odtoku pro odvádění dešťových vod do povrchových vod a do jednotné kanalizace.

V případě zasakování DV je nutná konzultace s geologem, který, v souladu s ČSN 75 9010 - Vsakovací zařízení srážkových vod. Návrh zasakovacího zařízení, vyhodnotí všechny místní podmínky, tj. vlastnosti podloží (koeficient vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího proudění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Nová evropská norma pro využití srážkových vod

V lednu 2018 byla vydána nová evropská norma EN 16941-1 - Systémy pro využití nepitné vody na místě – Část 1: Systémy pro využití dešťových vod. Tato evropská norma bude v ČR vydána v červenci 2018 vyhlášením v anglickém znění. Nyní je již dostupný překlad ČSN EN 16941-1 „ Zařízení pro využití nepitné vody na místě – Část 1: Zařízení pro využití srážkových vod.“

V budoucnu bude mít EN 16941 také část 2, která se bude týkat využití šedých vod, tedy splaškových odpadních vod bez fekálií. Práce na přípravě ČSN 75 6780 „Využití šedých a srážkových vod v budovách a na přilehlých pozemcích“, jež se připravovala v technické normalizační komisi TNK 95 Kanalizace, byly pozastaveny. Předmětem normy je - projektování, dimenzování, instalaci, označování, uvedení do provozu a údržbu zařízení pro využití srážkových vod.

Nová norma předpokládá systém využívání srážkových vod, který se skládá z:

odvodňovaných ploch (nejlépe střech)
dešťové kanalizace
zařízení pro předčištění srážkových vod
nádrže pro akumulaci srážkových vod s přelivem
dalšího zařízení pro čištění srážkových vod
rozvodu nepitné (srážkové) vody
využití nepitné (srážkové) vody, např. pro zálivku, splachování záchodů, praní, úklid nebo technologické účely.

Pokud bude Váš pozemek vhodný pro zasakování, dnešní trh nabízí velké množství zasakovacích (drenážních) systémů.

Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výtokové armatuře. Je to hygienický požadavek ochrany vodovodního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddělený rozvod vody na pitnou a užitkovou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Současná situace hospodaření s dešťovou vodou v ČR

Urbanizace vedla a vede ke změně odtokových podmínek srážkové vody. V rámci urbanizovaných celků stále dochází ke zvyšování množství zpevněných ploch, což vede ke zvýšení objemu a rychlosti odtoku srážkové vody do jednotné kanalizační sítě. Stále méně vody má možnost se přirozeně vsakovat a odpařovat, což na jedné straně narušuje přirozený koloběh vody (narušení malého vodního cyklu, lokální pokles hladiny spodní vody) a na straně druhé dochází k přetížení kanalizace a čistíren odpadních vod, ze kterých se dostává stále více nevyčištěné vody do povrchových vod. Kvůli rychlému odtoku srážkových vod ze zpevněných ploch do kanalizace, potoků, řek či moře je také zvýšené riziko povodní. V této souvislosti se začalo hovořit o MZI (modrozelená infrastruktura).

Modro-zelená infrastruktura je síť vodních a zelených prvků budovaných v harmonii s přírodou, které se v architektuře využívají k řešení klimatických problémů, udržení vody ve městech, zlepšení ovzduší či zmírnění mikroklima. Jejich vliv na životní prostředí a zdraví člověka je významný.

Způsob nakládání s dešťovými vodami je známkou vyspělosti společnosti. Při řešení odvodnění městských aglomerací pomocí metod vsakování dešťových vod je možné udržet přírodně blízkou hydrologickou bilanci území, tím snížit mimo jiné nebezpečí povodňových průtoků a množství škodlivých látek dostávajících se do recipientu.

Proto by mělo být snahou zavést decentralizovaný systém odvodnění území. Snahou tohoto systému je zadržení dešťové vody v místě spadu, tedy zasakování nebo využívání dešťové vody na pozemku, nikoli její odvedení pryč.

Správným návrhem vsakovacího zařízení lze docílit pozitivního ekologického, ekonomického ale i estetického vlivu na řešené území.

Jedním z možných řešení jak správně hospodařit s dešťovou vodou ve městech (urbanizovaném prostředí) je - Vegetační zelená střecha. Ta rovněž ovlivňuje akumulaci dešťové vody na pozemku. Dešťová voda je z velké míry akumulována do vrstvy substrátu. Odvodnění zelené střechy nezatěžuje dešťovou kanalizaci tolik, jako tomu je v případě konvenční skladby střechy. Připomeňme, že ve většině případů je dle platné legislativy nutno dešťové vody likvidovat na pozemku stavebníka. Tento požadavek má za následek nutnost budování vsakovacích a akumulačních objektů. Akumulace vody do vrstvy substrátu vegetační střechy má pozitivní vliv na snížení dimenzí těchto zařízení a vede ke snížení jejich pořizovacích nákladů. V současné době je výstavba vegetační střechy finančně podporována ze státního fondu životního prostředí.

Technické řešení, finanční náklady a úspory s využitím srážkové vody

Technická řešení jsou k dispozici, ekonomická výhodnost je však zatím vzhledem k nízké ceně pitné vody a bezplatnému odvádění srážkových vod z rodinných domů diskutabilní.

U modernizovaných nových domů je použití srážkových vod tématem, kterým je vhodné a nutné se zabývat i v souvislosti s povinností řešit hospodaření se srážkovými vodami přímo ze zákona. V případech, kdy musíme tak jako tak srážkové vody akumulovat, vypadá návratnost velmi zajímavě.

Zasahovat do nových domů a dodatečně tam instalovat další rozvody užitkové vody se zatím po ekonomické stránce moc nevyplatí.

Objem nádrže na dešťovou/provozní vodu se zpravidla stanovuje na potřebu provozní vody na 14 až 23 dnů. Pro rodinný dům je tak zpravidla ekonomicky výhodná nádrž mezi 3 až 6 m³, což představuje náklad cca do 22 tis. Kč. Včetně přečištění, zařízení na čerpání vody do rozvodu užitkové vody a doplňování vody v případě nedostatku srážkové vody pitnou vodou činí pak náklad na pořízení celé sestavy zařízení, včetně montáže, kolem 50 tis. Kč. Cena včetně stavebních prací a instalace vnitřního rozvodu pak může dosáhnout až 100 tis. Kč. Při instalaci svépomocí naopak lze náklad snížit až k cca 60 tis. Kč.

V současné době není zatím ekonomičnost zachycování srážkové vody v případech, kdy je k dispozici dostatek pitné vody, úplně přesvědčivá (viz Tabulka 1). Trend je však vzhledem k zákonodárným i ekonomickým tlakům zřejmý, a tak u novostaveb a při modernizacích budov už asi není pochyb o rozhodování se ve prospěch budoucího využití srážkové vody. V poslední době se ale nabízejí ještě další možnosti i další úhly pohledu na srážkové vody, a to využití akumulace při řešení odtoku ze stavebních pozemků a pak úplně nový revoluční pohled na využití srážkových vod jako totální náhrady pitných vod z veřejných vodovodů.

Díky relativně nízké ceně vody z veřejných vodovodů vychází obvykle návratnost použití zařízení na využití srážkových vod nevýhodně (cca kolem dvaceti let), a proto je motivace pro využití srážkových vod obvykle dána kombinací několika výhod – lepšího působení na životní prostředí, menší spotřebou pracích prášků atd. V současnosti využití srážkových vod podpořila i povinnost řešit HDV u nových staveb a modernizací. V podstatě je řešení odvádění srážkových vod obvykle spojeno s jejich akumulací a odtud už jen kousek k jejich dalšímu využití, protože skladování srážkových vod představuje tu největší položku v pořízení systému na využití srážkových vod.

Tabulka 1- Modelové situace s kalkulací provozních nákladů a návratnosti při využití zařízení pro hospodaření s dešťovými vodami

	Polovina spotřeby vody rodinného domu	Splachování toalet v bytovém domě
Účel	praní, splachování - 4 osoby	splachování - 50 osob
Cena	100.000,-	300.000.-
Plocha střechy	min. 120 m²	min. 400 m²
Realizace	14 dní	30 dní
Provozní náklady	150 kč/rok	2000 kč/rok
Návratnost	13 let	11 let
Životnost	30 let	30 let

Obrázek 1 Hlavní části tradičních systémů: 1 – řídící jednotka s čerpadlem, 2 – doplňování pitné vody, 8 – filtrační zařízení srážkové vody [6]

Kvalita srážkových vod

Materiál povrchu odvodňovaných ploch může mít vliv na kvalitu jímané srážkové vody. Množství využitelných srážkových vod je závislé na druhu povrchu odvodňovaných ploch.

Odvodňovací plocha	Potenciální vliv na kvalitu jímaných srážkových vod
vegetační střechy	zbarvení
materiál obsahující bitumen	zbarvení
vláknocement	dlouhodobá emise vláken
měděné, olověné nebo zinkové (pozinkované) střechy	zvýšená koncentrace těžkých kovů
zvětralé drsné povrchy	vyplavování pevných látek

Tabulka – Příklady potenciálních vlivů povrchu odvodňovaných ploch na kvalitu jímaných srážkových vod

Míru znečištění srážkových vod můžeme zatřídit do tří skupin podle znečištění nerozpuštěnými látkami, těžkými kovy a uhlovodíky v závislosti na typu ploch. Norma TNV 75 9011 (Hospodaření se srážkovými vodami) dělí tyto plochy dle následující tabulky.

Obrázek - Orientační klasifikace znečištění srážkových vod

V dešťové vodě se může vyskytnout proměnlivé složení nerozpuštěných látek, rozpuštěných látek, mikroorganismů i těžkých kovů. Mikrobiologické rozbory mohou vykazovat částečná znečištění fekálními streptokoky a koliformními bakteriemi. V dešťové vodě, odtékající ze střechy se vyskytují klacíky, listí, ptačí trus a látky, které vznikají při kontaktu dešťové vody s materiály střechy.

Čištění srážkových vod se provádí mechanicky a spočívá v:

zachycování hrubých částic na sítech nebo v odlučovačích
zadržování jemných částic sedimentací a flotací v akumulačním zařízení
filtrace za akumulačním zařízením v závislosti na účelu využití vody
případné dezinfekci vody.

Zařízení pro čištění musí:

být odolné proti účinkům srážkových vod
být přístupné pro údržbu
být dimenzované na maximální očekávaný průtok srážkových vod
vykazovat hydraulickou účinnost nejméně 90 % (η ≥ 0,9, viz odstavec 8.1).

Pokud se srážková (nepitná) voda využívá uvnitř budov, nesmí být velikost částic v rozvodu nepitné vody větší než 1 mm.

Využití srážkových vod obvykle vyžaduje oddělené odvádění málo znečištěných srážkových vod ze střech přes jednoduchá čistící zařízení do jímky. Ostatní znečištěné srážkové vody, tj. z komunikací apod., se často odvádějí bez jejího využití, protože jejich čištění je nákladnější. I nad jejich využitím se však uvažuje stále více a k dispozici jsou i konkrétní technická řešení pro filtraci ve větším rozsahu. Často se již tato řešení realizují ve Středomoří, kde je sladké vody nedostatek, např. pro závlahu parků.

Předčištění srážkových vod

Dešťové vody vyžadují zpravidla pouze jednoduché mechanické způsoby čištění, v některých případech doplnění o hygienické zabezpečení. Je potřeba uchovávat je tak, aby se v nádržích minimalizovala možnost růstu mikroorganismů a trofizace (řas apod).

Při návrhu filtrování dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména velikost odvodňované plochy, ale i čistotu vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teoreticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad střechou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazovat popílek ze sousedova komína. Filtrovat musíme vždy, v závislosti na místních podmínkách volíme, jaký druh použít (filtr mechanických nečistot, jemný filtr).

Ve většině případů vystačíme s pasivními filtry, tzn. bez jakéhokoli příkonu. Je ale potřeba počítat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dostanou za filtrem či které vám napadají do nádrže. Takové nečistoty existují vždy, a proto je třeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.

Schopnost současné akumulace a retence

U nádrží na dešťovou vodu se dá zkombinovat akumulace a retence v jedné nádobě a šetřit jak potřebný objem, tak i finance. Část objemu nádrže slouží pro akumulaci, zbytek na zdržení přívalového deště a ochranu stokové sítě proti přetížení. Regulovat odtok z retence lze škrtícím otvorem nebo čerpáním pro případ, že výškové poměry nedovolí gravitační napojení na dešťovou kanalizaci. Velikost akumulačního objemu se navrhuje s ohledem n a předpokládanou potřebu srážkové vody (závlaha, užitková voda, splachování toalet, praní), retenční objem pak s ohledem na lokalitu, celkový srážkový úhrn, odpovídající intenzity srážek a na citlivost lokality z hlediska ohrožení přívalovým deštěm.

Obrázky – retenční nádrž na dešťovou vodu

Akumulační zařízení

Skládá se zejména z akumulační nádrže a zabezpečuje dostatečnou zásobu srážkových vod pro využívání v suchém období, čištění srážkových vod sedimentací a flotací a ochranu akumulovaných srážkových vod před znečištěním. Akumulační zařízení musí být chráněno před mrazem, extrémně vysokými teplotami a slunečním zářením např. umístěním pod terénem. Akumulační nádrže musejí být opatřeny vstupním poklopem. Podzemní akumulační nádrže musejí odolávat tlakům okolní zeminy, zatížení z terénu apod., musejí být vodotěsné, umístěny nejméně 3 m od stromů a být dostatečně vzdáleny od inženýrských sítí a základů staveb. Materiálem akumulačních nádrží bývá beton, ocel, PVC-U, polyetylén, polypropylén nebo skelný laminát. Všechna akumulační zařízení musejí být vybavena přelivem, kterým má voda odtékat přednostně do vsakovacího zařízení, a pokud není vsakování možné, do povrchových vod nebo jednotné kanalizace. Při napojení do kanalizace musí být přeliv opatřen zápachovou uzávěrkou, a popř. ještě přístupnou zpětnou armaturou, pokud hrozí nebezpečí vniknutí vzduté vody z kanalizace.

Pokud je nutné stálé zásobování nepitnou vodou, musí být zařízení pro využití srážkových vod opatřeno zařízením pro automatické doplňování pitnou nebo užitkovou vodou. Doplňování pitnou vodou z vodovodu pro veřejnou potřebu, nebo užitkovou vodou (např. ze studny) se může provádět:

pomocí nádržky u čerpací stanice (obrázek 1);
pomocí mezinádrže (obrázek 2);
přímo do akumulační nádrže na srážkové vody přes volný výtok a zápachovou uzávěrku (obrázek 3).

Typy podzemních nádrží

Nejčastější jsou podzemní nádrže vyráběné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připraveny pro zakomponování do systému na svod a využívání srážkové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpečnostní poklop) a jsou uzpůsobeny pro instalaci filtračního systému. Výhodou těchto nádrží je jejich nízká hmotnost, jsou snadno zabudovatelné a také se snadno udržují v čistotě díky hladkému povrchu. Takovou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

Plastové nádrže svařované existují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Ukládají se na betonovou desku nebo do pískového lože a následně je třeba je obetonovat, aby se nezničily tlakem zeminy, případně spodní vody.
Nesvařované jímky se obetonovat nemusí. Mají podstavec, který se zabetonuje dodesky, pak stačí obsypat je zeminou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojížděn autem.
Samonosné monolitické jímky z polypropylenu nebo sklolaminátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v některých případech i velice hluboko.
Samonosné nádrže speciálního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skalnaté podloží.
Betonové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro lokality s výskytem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Předností betonových jímek je přirozená neutralizace kyselé dešťové vody, což se v plastových jímkách může zajistit kouskem přirozeného vápence. Nevýhodou bývá netěsnost spojů.

Dříve se používaly také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jelikož je poměrně obtížné zabránit korozi v nádrži.

Dešťovou vodu lze skladovat v nádržích pod zemí či na povrchu. Výhodou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vystavena vysokým teplotám, přes zimu nezamrzne a nemá k ní přístup světlo, které podporuje množení různých mikroorganizmů. Nádrže povrchové se většinou používají pouze ke krátkodobému skladování dešťové vody na zalévání.

Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skladována při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepříznivé pro množení řas a bakterií. Je samozřejmě nutné zabránit hromadění listí a jiných organických nečistot. To zajišťují filtry mechanických nečistot umístěné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabráníme také tím, že ji nebudeme skladovat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrhnout velikost nádrže, není pravdou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kanalizace nebo lépe do vsaku.

Velikost nádrže

Důležité je při výběru nádrže dobře zvolit potřebnou velikost. S návrhem velikosti Vám pomůže buď výrobce nádrží, nebo projektant.

Velikost sběrné nádoby je dobré odvodit od úhrnu srážek v nejdeštivějším měsíci v dané lokalitě a podle plochy pozemku či střechy, ze které vodu sbíráte. K výpočtu je dobré přidat předpokládanou spotřebu podle počtu osob v domácnosti.

Systém pro využívání dešťové vody

Systém pro využívání dešťové vody v domácnosti se nejčastěji skládá z těchto zařízení – filtry (lapač listí v okapovém žlabu, nátokový filtr), akumulační nádrž, plovací sací soupravy, sifon na přepad, čerpadla či zařízení na čerpání vody (ponorná čerpadla nebo domácí vodárny), řídící jednotky, hladinový senzor, potrubí a tvarovky na uklidnění přítoku.

Podzemní nádrž musí mít bezpečnostní přepad, který je napojený na vsakovací zařízení. Vsakovací zařízení je v takovém případě řešeno pomocí vsakovacích tunelů, bloků atd. Slouží k odvádění nadbytku vody z nádrže a pomalému vsakování do pozemku.

Příklady řešení zařízení pro využití srážkové vody jsou znázorněny v následujících obrázcích:

Obrázek 1 – Zařízení pro využití srážkové vody s doplňováním pitné vody pomocí nádržky u čerpací stanice

1 – střešní (např. podokapní) žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – síto nebo odlučovač, 4 – uklidněný přítok (dvě kolena u dna), 5 – akumulační nádrž na srážkovou vodu, 6 – přeliv se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura při napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – sací potrubí srážkové (nepitné) vody, 10 – automatická tlaková čerpací stanice, 11 – tlakový spínač nebo jiné ovládání čerpadla, 12 – nádržka pro doplňování pitné vody s plovákovým ventilem a elektromagnetickým ventilem na sacím potrubí (doplňování pitné vody přes volný výtok AB), 13 – přeliv s přerušením (volný výtok), 14 – rozvod nepitné vody, 15 – výtokové armatury nepitné vody, 16 – přívod pitné vody.

Obrázek 2 – Zařízení pro využití srážkové vody s mezinádrží pro doplňování pitné vody

1 – střešní (např. podokapní) žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – síto nebo odlučovač, 4 – uklidněný přítok (dvě kolena u dna), 5 – akumulační nádrž na srážkovou vodu, 6 – přeliv se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura při napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – ponorné čerpadlo, 10 – výtlačné potrubí srážkové (nepitné) vody, 11 – uklidněný přítok pitné vody (dvě kolena u dna), 12 – přeliv mezinádrže, 13 – mezinádrž, 14 – přívod pitné vody s elektromagnetickým ventilem, 15 – doplňování pitné vody s přerušením volným výtokem AA, 16 – šikmý mechanický filtr, 17 – automatická tlaková čerpací stanice, 18 – rozvod nepitné vody, 19 – výtokové armatury nepitné vody.

Obrázek 3 – Zařízení pro využití srážkové vody s doplňováním pitné vody přímo do akumulační nádrže na srážkovou vodu

1 – střešní (např. podokapní) žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – síto nebo odlučovač, 4 – uklidněný přítok (dvě kolena u dna), 5 – akumulační nádrž na srážkovou vodu, 6 – přeliv se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura při napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – ponorné čerpadlo, 10 – výtlačné potrubí srážkové (nepitné) vody, 11 – tlakový spínač, 12 – tlaková nádoba, 13 – rozvod nepitné vody, 14 – výtokové armatury nepitné vody, 15 – přívod pitné vody s elektromagnetickým ventilem, 16 – doplňování pitné vody s přerušením volným výtokem AA opatřeným zápachovou uzávěrkou.

Srážková voda jako zdroj

Stále se objevují a budou objevovat nová řešení na využití srážkových vod při praktických aplikacích - je to logické a v podstatě i žádané. Pokud bereme srážkovou vodu jako jeden ze zdrojů, pak co nejlepší využití zdrojů mají ve svých cílech snad všechny iniciativy posledních let – chytrá města, města budoucnosti, cirkulární ekonomika, opatření proti suchu, nízkoenergetické stavebnictví atd. Řešení máme, navázat by na ně měly už jen příznivé právní předpisy a co nejvíce odvážlivců ochotných chovat se udržitelně – jako společnost na tom jen vyděláme.

Využívání srážkových vod je v poslední době aktuální i v České republice. K využívání srážkových vod nás začínají nutit nejen delší období sucha, která se pravděpodobně budou vyskytovat, ale i rostoucí cena pitné vody. Rovněž státní instituce se už u nás zabývají úsporami pitné vody a využíváním vody nepitné (program Dešťovka apod.).

S využitím srážkových vod počítá i „dotační titul Dešťovka“.

Program je určen pro vlastníky a stavebníky rodinných a bytových domů, a to jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Domy určené k rekreaci nejsou podporovány, a to ani v případě, že tam má žadatel nahlášen trvalý pobyt. Podporováno je:

Akumulace srážkové vody pro zálivku zahrady
Akumulace srážkové vody pro splachování WC a zálivku zahrady
Využití přečištěné odpadní vody s možným využitím srážkové vody